neděle 7. října 2012

Snow White and the Huntsman / Sněhurka a lovec (2012)

Nadějný snímek, který mohl obnovit slávu velkolepých fantasy ze začátku tisíciletí. Snahy jsou zde vidět, bohužel však všemu podráží nohy dost podivný příběh, který nemá hlavu ani patu, negraduje a není formálně konzistentní. A ústřední postava Sněhurky je bohužel degradována na naivní kukuč, popř. úsměvné horoucí proslovy. Tak snad příště...

Na Sněhurku a lovce jsem se vskutku těšil. Důvod je prostý: od Návratu krále (2003, to ten čas letí, co?) tu nebylo žádné tak velkolepé a vážně se brané fantasy. Byly tu nějaké taškařice a ptákoviny, komerční úspěch slavily nekončícící série pro mladistvé, ale na pořádnou "jízdu těžkooděnců" prostor nezbyl. Sněhurka od prvních trailerů vypadala, že by mohla tuto mezeru zaplnit.

A do určité míry mohla. Je tu samozřejmě pár záběrů, při kterých si na Pána prstenů s nostalgickou slzou vzpomenete. Na plátně se někdy objevuje hodně bojovníků a nevypadají rozhodně digitálně. Kamera si ráda zalétá vrtulníkem či se sveze na jeřábu. Ale... Je tu až moc kiksů na to, aby se sen vyplnil.

Tyto kiksy můžeme rozdělit na dvě kategorie: scénář a Kristen Stewart. Scénář je, když to řekneme mírně, dost divný. Problémem svým způsobem může být i to, že vychází z pohádky. Povinné prvky, které ke Sněhurce patří, si tak odškrtává, ale dělá tak dost zvláštním způsobem. Takže např. trpaslíci jsou putující bezďáci. Děsivá scéna s lesem je vysvětlena tak, že Sněhurku zfetovaly houby svým obranným mechanismem.

Z vedlejší postavy dobrosrdečného lovce je náhle postava přímo titulní. Z prince je jakýsi Legolas. Celou dobu není jisté, zda se tedy Sněhurka dá dohromady s princem nebo lovcem, no a vlastně se to asi už nedozvíme nikdy. Poté, co Sněhurka upadne do jablečného kómatu, ji začnou najednou jak úchyláci líbat oba dva. Princ sice vyhrává na počet polibků (dva), ale ten lovcův měl vzkřišující efekt.

Že by však šlo o lásku? Kdepak, jen měl lovec dojemnější řeč. Sněhurka, jejíž sexuální orientace je neznámá, posléze vstane a má fakt hodně divný proslov. Mám rád plamenné řeči ve filmech a jsem fanda do patosu. Namátkou vzpomenu Pána prstenů, Tróju, 300, Statečné srdce, Johanku z Arku (tu s Leelee Sobieski), Spartaka: Pomstu... Sakra, i ten vysmívaný Orlando dokázal v Království nebeském předvést pořádný patetický proslov. Po tom, co říkala Sněhurka, bych jí spíš nakázal návrat na ošetřovnu (jako ve Star Treku - zbavit velení pro nepříčetnost).

Tím se dostáváme ke Kristen Stewart. Stmívání jsem neviděl, takže nejsem žádný slepý hater. Možná za to nakonec mohl i spíš režisér a neměla co hrát. Ale její pojetí Sněhurky vypadá asi takhle: mlčící retardovaná dívka chodí po lese a na všechno strašně udiveně kouká. Svůj sex-appeal manifestuje pootevřenými rty a roztomilými řezáky (zní to blbě, ale já nemůžu za to, že se tak ty zuby jmenují).

U ostatních asi nemám výhrad, dokonce jsou trpaslíci i vcelku vtipní. Chris "Thor" Hemsworth hrát umí a je to sympaťák. Bohužel však takřka žádný charakter nedostane moc prostoru k profilaci. Postava prince dokonce působí dokola nadbytečně a příběhový oblouk, který je ohledně jeho postavy naznačený v úvodu, vyzní pak docela naprázdno.

Tak snad příště...

P. S. Kterého šílence napadlo, že je Kristen Stewart krásnější než Charlize Theron?

P. P. S. Podle všeho žije Sněhurka v úplně odlišné realitě a smyšleném fantasy světě. Modlí se však otčenáš. Eh?

Žádné komentáře:

Okomentovat