úterý 10. dubna 2012

The Passion of the Christ / Umučení Krista (2004)

V jediné scéně z Blade Runnera je víc emocí i vykoupení, než v celém tomhle dvouhodinovém torture pornu o naprosto nesympatickém chlápkovi.

Včera nám skončily letošní pašije. Veselými svátky plnými barviček, vajíček, zajíčků a čokoládek jsme oslavili brutální zmasakrování jednoho chudáka v bederní roušce. Proč si tedy nyní ještě nepřipomenout velkofilm, v němž tuto událost zachytil zanícený katolík Mel Gibson. Stranou ponechám jakékoliv názory na křesťanství jako celek a podívám se na snímek sám, resp. na to, jak asi měl působit a zda tak skutečně působil.

Začněme ale tím dobrým. Mel Gibson je perfekcionista. Z hlediska výpravy je snímek skutečně velkolepý. Už jen natočení v reálné řeči se moc nevidí, natož pak ve filmech takového formátu a určených pro kina. Vypadá to všechno velmi realisticky, počínaje kostýmy a kulisami, konče opravdu věrným a opravdu silně natočeným mučením. Kamera, střih, davové scény... vše je přesné, dobře dávkované a zručně představené.

Nyní k tomu slabšímu. Ten film má vlastně jeden hlavní kaz, ten je však natolik velký, že jej docela sráží. Sráží jej dokonce na úroveň pornografie. Proč takové tvrzení? Nuže, jaký je rozdíl mezi pornem a sexuální scénou v uměleckém filmu? V prvém jde jen o zachycení aktu samotného, v druhém nám jde více o postavy a o to, co pro ně scéna znamená. Dosaďme si místo sexu násilí. Spousta lidí má ráda horory a to i ty brutální. Každý horor nás totiž nějak seznamuje s postavou, ukazuje její motivace, způsob, jakým se do zoufalé situace dostala... Je nám jí pak líto, jsem spolu s ní napnutí, vciťujeme se do ní... Asi nikdo by se nedíval jen na brutální scény samotné. Snad jen, kdyby se mu líbila ta brutalita sama o sobě... Tudíž, kdyby to pro něj bylo něčím jako pornem.


A tím se dostáváme k filmu. Ten měl snad vyvolat soucit s Ježíšem. Fajn, Ježíš je přece sama láska a oběť, s takovým správným chlapcem bychom mohli soucítit, že? Kdepak. Ve filmu je Ježíš líčen jako arogantní umíněný masochista. Neznáme jeho důvody, proč odmítá naprosto explicitní nabídky k přežití. Nevidíme ho vůbec jako člověk (výjimkou je jediná scéna s vynálezem stolu; to je asi taky nejvtipnějším momentem filmu). Ježíš nepůsobí, jako by svou obětí měl všechny spasit. Spíš to vypadá, že chce všechny nasrat. Když mi pak jako jediná trochu rozumější postava přišel římský Pilát, přistihoval jsem se, že u mě snímek působí docela opačně, než by asi měl. Symbolický antický racionalista se stal mým skutečným hrdinou filmu, posléze jsem nicméně stejně musel sledovat asi hodinové umírání toho zakrváceného kašpara. Vůbec mi toho masochistického sebetrýznitele nebylo líto.

Není to jen chyba filmu. Řekl bych, že Mel Gibson prostě jen chtěl být věrný Bibli a tónu běžného katolického působení. Tudíž nechtěl ukázat, jak byl Ježíš fajn a jak je fajn milovat bližního svého. Chtěl ukázat katastrofu, apokalypsu, hrůzu, běs... chtěl hřímat a metat blesky, hrozit zaťatou pěstí. Chtěl křičet: "Podívejte se, jaké brutality se musely stát, aby byly vaše hříchy vykoupeny! Kajte se, buďte znechuceni, plazte se, pohrdejte sebou a berte katolicismus vážně!" Nicméně, pokud bychom měli mít výčitky svědomí za každého trýznivě popraveného člověka v minulosti, asi by nám pro všechno to upalování, křižování, lámání, sekání, vaření, stahování apod. musely explodovat hlavy.

Je to tak trochu koncept Saw, jen si místo Jigsawa dosaďte Boha: "Lidstvo, chci si zahrát hru! Byli jste hříšní, tak teď si vyberte: buď Ježíš umře, nebo půjdete do pekel." Ale v tom Saw to alespoň mělo smysl... A hrdinové tam byli obvykle alespoň sympatičtí. Nebo byli přinejmenším lidskými bytostmi.

Jde to lépe. Život Briana od Monty Pythonů je důkazem, že i daný příběh jde zpracovat tak, aby z něj měl člověk pozitivní pocit. A v jediné scéně z Blade Runnera je víc emocí i pocitu vykoupení, než v celé téhle dvouhodinové frašce. A když už je řeč o ukřižovávání skutečně inspirativních lidí, doporučil bych spíš pohlédnout nějakých devadesát let do minulosti, popř. tady o jeden článek níž.

Žádné komentáře:

Okomentovat