čtvrtek 29. března 2012

Harry Potter (1997-2011)

Co si budem povídat, uměl bych
si představit i lepší design
knížek pro českou distribuci.
Zběžný pohled na nadpis napoví, že se článek bude vyjadřovat ke knižním i filmovým verzím, které v roce 1997 otevřela první kniha, u nás vydána v roce 2000. Bylo to tedy skoro patnáct let, kdy se obrýlený čaroděj držel na výsluní popularity u dětské i dospělé audience a jeho nesmazatelný zápis do dějin kultury mu již dnes sotva někdo vezme.

Mohlo za to zpracování mytologie, vsazení fantasy světa do toho dnešního, obyčejní (a přitom neobyčejní) mladiství hrdinové s jejich obyčejnými (a neobyčejnými) starostmi, ale také přirozené vypravěčský cit paní Rowlingové či obdobný cit u většiny adaptujících režisérů. Stranou zájmu ponechávám jiné dopady fenoménu, tj. např. hry (hrál jsem první dvě, byly na UT enginu a nešlo o nic převratného), Pottermore, vznik, ehm, famfrpálu jako skutečného sportu a ovšemže slash (nevíte-li, co to je, buďte rádi a ani to zvědět nechtějte).

Na okraj zmíním ještě jednu věc. Svět Harryho Pottera má dvě kvality, které se však ve světle logiky věcí mohou jevit spíše jako výhody. A to sice a) že se odehrává v současnosti a za b) že jsou potenciálně nebezpečná kouzla obecně známá a používaná. Bez obou bodů by vyprávění dost ztratilo na zajímavosti, přesto vedou k nekončícím řadám hrůzných implikací. Těmi se zde zabývat nebudu, zájemce však mohu odkázat zde či zde. A vlastně ještě jednu drobnost bych chtěl předem zmínit: Jsem mírně alergický na výroky ve stylu "Harry Potter přivedl generaci dětí ke čtení". Je to sice dost možná pravda (však je to i případ mé sestry :)), dost to však degraduje Harryho na úroveň "výcvikové četby", teprve po níž se nejspíše má otevřít svět knih s reálnými kvalitami.

Nikdy nepublikovaný
spartský třístý díl.
První díl měl tu nespornou výhodu, že byl... první. Málokdy na nás nějaké poutavé univerzum zapůsobí tolik, jako tehdy, když do něj spolu s hrdinou prvně vstupujeme a máme ústa ve stejném úžasu otevřená. Příběh utlačovaného obrýleného outsidera, který náhle objeví nový úžasný svět plný zážitků i kamarádů, čímž nejen, že unikne z šedi, ale navíc se ukáže, že v něm má velkou hodnotu i relativní váženost. Pohádka o ošklivém káčátku spojená s touhou po reálných dobrodružstvích v dnešní "době simulaker".* Nejsem odborník přes literární genezi Harryho Pottera a nevím, v které fázi už bylo Rowlingové jasné, že píše heptalogii (prý na začátku), tak či tak bylo přinejmenším u prvního až třetího dílu bylo velmi příjemné, že nefungovaly jen jako dílky seriálu, ale i hodně coby samostatné knihy.

Hned ta první je tedy nabitá dějem, postavami hlavní i vedlejšími, psychologií, fiktivní mytologií, studiem čar a kouzel, odhalování velkého tajemství a nechyběl ani boss-fight... a to vše bylo navíc podáno na relativně malém počtu stran, čtivým stylem a způsobem stravitelným i žáky nižších stupňů základek. Stojím si za tím, že napsat příběh byť plytký, ovšem dost čitelný na to, aby zaujal děti či čtenáře brakové literatury, je v mnoha ohledech větší výzvou, než psát něco s hloubkou tématu, ovšem bez starosti o to, aby to vycházelo čtenáři vstříc (neboť oni už se intelektuálové interpretátorští s tím přeci nějak poperou...). A v tomto ohledu nepatří poklona jen Rowlingové, ale z pozice českého čtenáře i panu Medkovi, který si sice občas dával na čas, jeho překladatelská práce však byla vždy precizní a rovněž v mnoha ohledech hravě tvůrčí.

S Carlem Weathersem je každý film lepší.
Obecně panuje názor, že první dva filmy (natočené Chrisem Columbem) byly z filmové série z těch slabších. Asi bych s tím nakonec i souhlasil, byť jedním dechem je třeba dodat, že laťka je v tomto případě vysoko a že Columbus uvedl všechny ty fantasie paní Rowlingové pomocí mnoha digitálních efektů i dobrého castingu skutečně zdárně na plátno. Problém je pak až z hlediska neortodoxního fandy, který bude hledat v snímcích i něco navíc nad rámec otrocké adaptace. Něco, co v třetím až osmém filmu je, v těchto však ani moc ne.

Druhý díl mne z knižních verzí uchvátil dost možná nejvíc (i když ironicky je právě film z těch slabších). Zatímco plátnu sedí velké příběhy, u knih jsem vítal spíš uzavřenější formu a v tomto ohledu Tajemná komnata dotahovala k dokonalosti prvky z jedničky. Ústřední trio čarodějnických studentů opět na vlastní pěst zkoumá, co je za podivnými událostmi, přičemž na temnotu a tajemno se vcelku přitlačilo. V prvním díle Harryho maximálně pálila jizva při pohledu na Snapea, zde už jsou regulérně napadáni studenti, vyhrožuje se zabitím, roli hraje duch zavražděné školačky. Také Harry je zatlačen víc na okraj: hrozí mu vyloučení, některé věci přestávají fungovat, jak by měly a ve finále musí svést skutečný souboj s nestvůrou. Navíc je poprvé výrazněji rozváděna jeho spřízněnost s Voldemortem.

Film sdílí obecně podobné neduhy (i "duhy"), jako ten první, příjemně pak potěší Kenneth Branagh, slavný shakespearovský režisér a tvůrce Thora, v roli egocentrického Zlatoslava Lockharta. Za zmínku stojí též Christian Coulson, který Pána zla představuje spíše jako mladého, inteligentního a cílevědomého čaroděje, než jako maniaka posedlého zlem, kteroužto podobu mu později vtiskl Ralph Fiennes.

Lenka Láskorádová se zúčastnila také
soutěže o nejbizarnější účes. Bohužel
prý byla poražena Nicolasem Cagem.
Třetí díl byl v lecčems výjimečný. Za prvé je s šestým dílem jedinými, ve kterých se v souboji nestřetne Harry s Voldemortem. Do idylky má však i tak daleko a napínavým způsobem se dozvídáme řadu cenných nových informací o pozadí dobrodružství hlavního hrdiny. Vzhledem k překvapivému výsledku zde dostáváme prvně silněji poznat později velmi významný motiv: totiž to, že zlo se nepoznává podle vzhledu či zdání, ale podle činů a rozhodnutí.

Film zde dostal do rukou Alfonso Cuarón, který popustil uzdu fantasii a pravidla v mnohém dost poměnil. Kouzelničtí studenti tedy již nosili i civilní oblečení, Hagrid dostal docela novou chaloupku, hradu přibyly veliké hodiny... Jako by to bylo právě mezi druhým a třetím dílem, kdy Harry i jeho čtenáři dospěli. Zlo už se zde nedá zaškatulkovat jako "všechno ze Zmijozelu" či "všechno zlověstné", studenti už nejsou jen v hradu, ale chodí také do vsi... a co se filmu týče, pozemky kolem školy už nejsou jen magicky okouzlující, ale také místy pochmurné a též jakoby dospělejší. Průlety hodinovou věží se sice v dalších dílech už moc nekonaly, zato ale dřevěný mostek se stal důležitým a významným místem ve skoro snad všech dalších dílech.

Za zmínku extra stojí skvělé finále, které bylo výtečně zpracováno jak v knize, tak i ve filmu. Při cestování časem mívá divák většinou radost z toho, jak do sebe všelijaké detaily zapadají a toho zde v poslední půlhodince dostaneme nálož takřka zemeckisovskou. Dalo by se sice trochu spekulovat, proč něco tak mocného, jako obraceč času, nebylo použito nikdo předtím ani potom, ale nechme to stranou. Mimochodem, v tomto filmu byla zapracována slavná písnička Double Trouble z Macbetha (zde).

Ginny je v sérii, aby měl Harry holku;
Ron je v sérii, aby měla Hermiona holku.
Harry Potter a Ohnivý pohár je takovým přelomovým dílem. Nejen, že je čistě početně vprostřed ságy, ale také v sobě mísí prvky úvodní trilogie a trilogie závěrečné. Zatímco tedy první trilogie se soustředila spíš na uvození čtenáře do děje a do světa, na dílčí problémy, přičemž díly byly od sebe více oddělené a vnitřně komplexní, závěrečná trilogie sleduje spíše větší události ve válce mezi lidmi kolem Fénixova řádu a obnovenými Smrtijedy. Smrtí Cedrika v závěru knihy se navíc dává už jasně najevo, že se bude umírat a že je série skutečně v jednom z přednějších plánů o smrti. Ovšemže také nezapomínejme, že tímto dílem se definitivně objemově přešlo z formátu "kniha do kapsy" na "sakra, to je bichle".

Filch sesílá účinnou kletbu Cannonus Maximus.
Filmovou adaptaci tentokrát točil Mike Newell, který se zajímal už o režii prvního dílu. Stál před ním velký úkol, měl-li stěsnat tak tlustou a příběhem naditou knihu, jakou byla tato. Naštěstí se ukázalo, že se s tím popral dobře. Nějaké to Harryho depkování či Ronovy a Hermioniny pre-partnerské problémy nebyly naštěstí tím nejdůležitějším a ten zbytek šlo do únosné stopáže implementovat vcelku dobře. K filmu už dodám jen dvě okrajové poznámky, obě relativně subjektivní. Za prvé, školník Filch je se svým dělem neodolatelný. Za druhé, Parvati Patil byla na školním plese o dost větší kočka, než Hermiona nebo Ginny. :)

Harry s Ronem předvádějí na plese tzv. geekovský pasivitní manévr.
(Nebo si řízli máslový ležák borovičkou.)
A dostáváme se k trilogii, kterou jsem před chvílí nazval "závěrečnou". Dal-li by se Kámen mudrců až Vězeň z Azkabanu přirovnat k Společenstvu prstenu, pak Fénixův řád až Relikvie smrti jsou Dvěma věžemi a Návratem krále (Ohnivý pohár by odpovídal cestě společenstva přes Parth Celebrant :)). Už jde mnohem víc o válku s Voldemortem, než o studium, postavy dospělých získávají podobně velkou roli jako ty dětské, mladiství hrdinové už navíc cítí větší zodpovědnost za osud kouzelnického světa. Boje se Smrtijedy či přímo Voldemortem jsou na denním pořádku. A je zde uvedena postava Lenky Láskorádové (taková trochu manic pixie dream girl série).

Adaptací na plátna se zde ujal David Yates, který sérii následně dotáhl až do konce. Pětka byla, podobně jako trojka, zase dalším krokem v relativním ztemnění, s čímž, stejně jako s mnoha novými prvky se popral skvěle, zůstávaje někde ve zlatém středu mezi Columbuvou věrnou adaptací a Cuarónovou kreativitou. Závěr pak představuje konečně pořádné akční finále, kde spolu zkušení a ostřílení čarodějové vyměňují "rány" kouzly. Choreografie je výtečná a soudím, že takových scén by možná tyto filmy snesly i víc...

Přiznám se, že u Prince Dvojí krve jsem se nudil nejspíš nejvíc a to ať už je řeč o knize či filmu. A to přesto, že postava Severuse Snapea patřila vždy k jedněm z mých nejoblíbenějších (což podtrhl skvělý závěr sedmého, resp. filmového osmého, dílu). Draco Malfoy je v tomto dílu chudák, kterého je čtenáři/divákovi líto, ústřední trio dál řeší své sexuální problémy (a jen tak mimochodem zjistí o existenci Voldemortových viteálů) a Brumbál umře (reálně pochybuji, že by tu dnes byl někdo, kdo by to nevěděl a tudíž tuto informaci řadím mezi "univerzálně profláklé spoilery", hned vedle totožnosti Lukova otce).

Severus Snape, nositel Badassova řádu
prvního stupně. Jeho zlý bratr Serverus Snape
proslul kletbou Latencius Půlvteřinus.
Relikvie smrti byly finálem ve velkém slova smyslu. Kniha byla velká a naditá, nicméně velmi napínavá a totéž se podařilo druhému snímku, jehož větší část tvoří povedená bitva o Bradavice. První díl filmu je sice krapet pomalejšího tempa, ale i tak obstojný a nenudící. Jelikož jde o závěr série a vše se uzavírá, tak se konečně ve velkém smyslu dozvíme, že není všechno zlé, co se temnotou pyšní a není vše slabé, co dříve jsme vídávali koktat (to mluvím ovšemže o Nevillovi).

Škoda jen dvou věcí: že Filch nevytáhl dělo a že to měl v určitém slova smyslu Harry až moc snadné, neboť se zdá, že měl dokonalou nezranitelnost proti Avada Kedavra kletbě, tudíž Voldemort neměl moc šanci (když uvážíme, že moc jiných kleteb k zabíjení, snad s výjimkou Sectusempra, neznají a navíc Voldemort v Harrym nechtěně udělal malý viteál, takže když do něj pálil, bylo to, jako by smažil i sám do sebe). Také Hermiona, která byla bez pochyb nejlepší čarodějkou své generace a prošla nejvyšším vývojem "skillu", mohla mít trochu vyšší body-count. A závěrečná scéna nemusela být až tak uslzeně patetická s dětičkami, jejichž jména nejsou ničím jiným, než řadou pomníků velkým čarodějů.

Ale to jsou všechno detaily. Šlo bezpochyby o velkou sérii a to jak na poli knižním, tak filmovém, ale vlastně v kultuře i mimo ni vůbec. Kdy zase uvidím něco podobného a obdobně kvalitního? Twilight série je pro pubertální děvčata, Hunger Games mne svým motivem příliš nelákají (navíc je to jen další Battle Royale)... Filmová adaptace Hobita bude jen o dvou dílech, Sněhurka a lovec je jediný film... Nový Conan finančně pohořel a sotva z tohoto žánru něco brzy uvidíme. Že by byla alespoň doutnající jiskřička naděje pro fantasy blockbustery v chystaném The Seventh Son (info)?

Žádné komentáře:

Okomentovat