sobota 14. ledna 2012

Game of Thrones / Hra o trůny (2011)

Ano, tento seriál je skvělý a budu napjatě očekávat další sérii. Ale ne tak napjatě, jako další sérii Spartaka. Ten je totiž geniální. Hra o trůny je jen... no, skvělá. Akce většinou neohromí, děj je dobrý a dostatečně velkolepý, ale ne až zas tak briskně důmyslný, výprava, herci i atmosféra působí výtečně, ale na druhou stranu jsme většinu klasických elementů už někde viděli a bohužel to, co se po dlouhou dobu jeví jako naděje na dospělejší fantasy, je pak trochu zinfantilizováno některými klišé (draci). Explicitnost násilí a sexu dodává potřebný náboj a středověkost je vyvedena v detailu. Nu, mohu říct, že celý ten hype, jenž mne provázel, než jsem se sérii odhodlal konečně zhlédnout, nebyl docela nepravdivý a že fantasy jdoucí tímto směrem bych do budoucna snesl i více.

Jeden by řekl, že fantasy je dnes vyčerpané. A kdyby dnes, ale po mnoho let, snad po celá desetiletí... Že to snad ani nemůže být jinak: čerpá z prastarých obrazů, symbolů a archetypů, na nichž se od dob, kdy si je v desátém století připomínali Sasové na svých hradech a Vikingové ve svých básních, příliš nezměnilo. Na druhou stranu, komu to vadí? I my, stejně jako malí Sasíkové a Vikinžátka, shledáváme tyto staré formy přitažlivé a máme je rádi. Máme rádi velké příběhy, se vším patosem, smrtí, životem, osudem, strachem, láskou, povinností, tajemnem a slávou...

Je to stále v kurzu. Ale má vůbec smysl to znovu a znovu zpracovávat, když je skoro nemožné přinést něco nového? Má smysl změnit názvy postav či míst a napsat znovu to samé, co tu jistě už bylo? A to ještě když uvážíme, že ani se změnou jmen to nebývá tak žhavé (zdravím všechny záporáky s přemírou "k", "z" a "g" ve jméně).

Přiznám se, že toto jsou důvody, proč je můj postoj k fantasy dost specifický. Mám ho rád, protože mám rád velké příběhy, které jsou stále o lidech, ale o lidech výjimečných a o výjimečných časech. Mám rád Tolkiena a Howarda, protože to byli pilní studenti starých časů i příběhů, kteří vytvořili pečlivě vycizelované světy, sledovali v nich určité umělecké cíle a to vše navíc bylo v době, kdy takovéto žánry zdaleka nebyly obvyklé. Pak ale plynuly roky, přišla další díla, přiznaní i nepřiznaní epigonové, a ovšem Dungeons & Dragons. Koncept to byl skvělý a průlomový, nicméně umístěním do víceméně echt tolkienovského světa tvůrcové prakticky zabetonovali mantinely fantasy.

A to, co mělo původně specifický význam, se teď začalo dělat z nutnosti... U Tolkiena byli elfové takoví a takoví, protože to spojovalo pověsti o lesních magických bytostech s příběhy o vznešených lidech a bojovnících, byli takoví, protože měli vytvářet uctivý, hloubavý a stabilní protipól vůči jiným rasám Středozemě. Ve fantasy posledních let jsou elfové takoví a takoví, protože prostě... proto. Protože tak to musí být, taková jsou pravidla. I to je důvod, proč se mi většina moderní fantasy nelíbí. Nelíbily se mi knihy Michaela Stackpola, Richarda Knaaka a ani jiných jim podobných. Píší tato díla jak na běžícím pásu pro lidi, kteří je čtou jak na běžícím pásu, kteří chtějí jen svou dávku ohnivých draků, vousatých trpaslíků, obratných zlodějů, špičatouchých elfů a vousatých čarodějů. Jména se mění, klišé zůstávají. A jelikož je znát, jak to je uměle děláno, tak to i nudí.

U Hry o trůny jsem nedotčen knihami, budu tedy hodnotit jen onu první řadu seriálu. Pokusím se říct, jestli jde v tomto neblahém trendu, jaký jsem nastínil výše, nebo ne...

Připadám si skoro provinile, protože odpověď, kterou teď řeknu, vlastně ani není odpovědí. Takže... ano i ne. :) Řeknu to pozitivní, čím série skutečně vyniká, v čem celý ten hype podle mě nelhal a co jsem si užíval.

Silnými zbraněmi jsou atmosféra a postavy. S atmosférou souvisí výprava, která je na seriál dost rozmáchlá, a ovšem také fakt, že se děj kontinuálně odehrává na čtyřech lákavých sférách: na opuštěné Zdi, kde drsní strážcové Noční hlídky střeží neprobádanou divočinu plnou nevyslovených nebezpečí, na pochmurném, ale lidsky silném severu, který reprezentuje to zdravé z klasických eposů, pak na intrik plném jihu, což je zde jako protiváha, no a na divokém východě, v kultuře divokých válečníků. K atmosféře dost přispívá realistické pojetí: magie víceméně absentuje, oděvy, rozmluvy i chování postav jsou docela uvěřitelně středověké, mystické jevy a stvoření jsou spíše v bájích, než reálně ve světě (což sice není tak úplně pravda, ale o tom ještě bude řeč).

Člověk může neustále oceňovat i drobné detaily: ve způsobu, jakým postavy žijí, tj. vskutku dost odlišném od našeho, ale také jak prožívají, tedy např. o dost méně emocionálně a zoufale v situacích, v jakých bychom jako moderní lidé očekávali něco jiného. Abych mluvil jasněji: ženská postava zde třeba nebude klasickou silnou a emancipovanou postavou z běžných amerických fantasy, naopak má v hlavě celou tu výchovu ke vzornému a poslušnému manželství, s jakou jí "vymývali" hlavu odmalička. Atd. K atmosféře dodává něco také docela neeufemistické pojetí: sexuální i násilné scény jsou dost explicitní (a alespoň co se prvého týče, je často na co koukat :)).

Postavy jsou také dobré a budete je mít za sympatické i nesympatické. Je zde dost typů na to, aby si každý vybral a prakticky žádný z charakterů není nějak zvlášť plochý či jednodimenzionální. A ovšem zde máme skvělé obsazení, kterému v této sérii ovšemže vévodí už klasický Sean Bean (kdo viděl toto a pak např. i Černou smrt, tak ví, že klasický skutečně v hodně věcí). U něj bych vzhledem k české distribuci také pochválil volbu Pyška jako jeho dabéra. Musí se sice krotit, aby nesklouzával k vyšším willisovským tónům, ale je výtečný a dodává charakteru postavy ještě cosi navíc. Více vyjmenovávat, proč se mi kdo líbil, nebudu, neboť bych musel nakonec zmínit skoro všechny. Ale co se postav týče, tak ano, takhle se mají dělat postavy pro dobré fantasy.

A nyní kousneme do kyselého jablka a zmíníme si negativa, byť se jedná o malá a povětšinou odpustitelná negativa. Jako ta hlavní vidím svět, děj a akci. Co se světa týče, je to vlastně fantasy klasika, na kterou by se mohl nejspíš sepsat recept, v tomto smyslu: Nakreslete kontinent, či dva. Na severu je zima a hory, uprostřed nějaké ty nížiny či lesy, na jihu či východu můžou být pouště. Támhle bude nějaká velká, prosperující, ale lehce prohnilá civilizace, tam strozí, ale morální barbaři, tuhle zas nějaká fanatická kultura válečníků, která je mandatorní ale snad už v každém vesmíru (viďte, Klingonové, Cimmeřané, Skaarjové, orkové, Protossové, Furioni, Nornové, krollové...).

Támhle nějaké rytíře, kuplíře, vlky, šermíře... A draky! Jak jsem si po 9.9 dílů říkal, že je fajn, když se klasické fantasy prvky drží spíše v tajemnu a v příbězích, tak mě velmi zklamali skuteční draci na konci (jejda, spoiler). Nemrtví, kteří se na chvíli objevili v jedné části, celý koncept ještě neničili, ale draci... Ach jo, o kolik bych byl radši, kdybych musel váhat, jestli si bájné stvůry jen vykresluje lidská představivost a folklórní dědictví, či zda skutečně před dávnými časy chodily zemí... No, a v tomhle ohledu to je nakonec klišé fantasy. Co jsem také ale čekal, že, kniha se přeci jen jmenuje Píseň ledu a ohně, tudíž zřejmě dojde k setkání nemrtvých a draků. Osobně by mi stačili nemrtví. :)

Děj. Slyšel jsem mnoho o dynamickém ději plném kulervoucích zvratů. Ano, děj je dynamický a ano, je slušně vyprávěn. Zvraty i dýky v zádech tu jsou. Ale kulervoucí... Můžu teď s klidným srdcem říct, že ve Spartakovi byly zvraty mnohem důslednější, promyšlenější a překvapivější. Zde často ke zvratu dojde jen proto, že se nějaká postava zachová naprosto nesmyslně (nebo se nesmyslně chová po delší dobu) a navíc je vývoj děje dost odhadnutelný (už třeba i jen z názvů dílů). S tím souvisí dvě věci. Za prvé, při sledování série to pak vypadá, že určité postavy, byť samy o sobě dobře napsané, mají v příběhu prakticky nulovou relevanci a klidně by se mohly škrtnout. To samé si leckterý divák pomyslí o některých zvratech. Za druhé, někdy se prostě dlouho dějou nerelevantní věci a ty důležité se pak nahonem změní za pět dvanáct, což vypadá jako docela vypravěčské fušérství. A což je škoda...


To poslední je akce. Výprava je sice rozmáchlá, ale to mluvíme spíše o kostýmech, rekvizitách a lokacích. Bojové scény jsou ale dost odbyté. Průměrně přichází jedna (trošku) větší bitka na dva díly (což je na fantasy, kde se to hemží válečníky a meči, dost málo). Navíc se nejedná o nic zrovna zajímavého. Boje, které mě opravdu zaujaly, ať už příběhovým významem, choreografií či nápady, jsem napočítal asi dva, možná tři. A to je na seriál tohoto typu dost málo, řekl bych... Nu, a vyloženě okradeně jsem si připadal po bitvě, ke které se vše velkolepě stahovalo, jen aby se pak odehrála mimo záběr. Chápu, že rozpočet 60 mega není zas tak velikým balíkem (když navíc uvážíme, že byli obsazeni vcelku známí herci a že dost určitě padlo i na kulisy apod.), ale přeci jen... Kdyby dali jeden kratičký záběr na digitální vojska, pak zblízka na hrstku bojujících s digitálními ambientními zvuky... Lepší, než nic. Obdobně rozpačitě to vypadá, když zde máme scény, ve kterých naštvaný seveřan vede armádu o dvaceti tisících vojáků, ale ti jsou vždycky "náhodou" někde za kopcem, nebo tak. Alespoň, že válečný tábor Lannisterů vypadal vcelku velký.

Shrnuto a podtrženo: Ano, tento seriál je skvělý a budu napjatě očekávat další sérii. Ale ne tak napjatě, jako další sérii Spartaka. Ten je totiž geniální. Hra o trůny je jen... no, skvělá. Akce většinou neohromí, děj je dobrý a dostatečně velkolepý, ale ne až zas tak briskně důmyslný, výprava, herci i atmosféra působí výtečně, ale na druhou stranu jsme většinu klasických elementů už někde viděli a bohužel to, co se po dlouhou dobu jeví jako naděje na dospělejší fantasy, je pak trochu zinfantilizováno některými klišé (draci). Explicitnost násilí a sexu dodává potřebný náboj a středověkost je vyvedena v detailu. Nu, jak už jsem zmínil, celý ten hype, jenž mne provázel, než jsem se sérii odhodlal konečně zhlédnout, nebyl docela nepravdivý. Fantasy, které půjde tímto směrem, snesu v budoucnu jistě i více.

Žádné komentáře:

Okomentovat