čtvrtek 27. října 2011

The Spirit (2008)

Sice trochu ulítlý, ale svým způsobem zajímavý film, pokud tedy přistoupíte na jeho styl hry, jenž nepochybně mnoha lidem může přijít kýčovitým.

Frank Miller je dnes už celkem legendární tvůrce komiksů, vedle Alana Moorea a Stana Leeho asi jeden z mezi veřejností nejznáměnjších. To on dal těmto dílům novou dávku temnoty, brutality a nekompromisnosti, přičemž navrátil patos tam, kde patřil. A to ať už mluvíme o jeho (víceméně) původních dílech (300, Sin City), tak o práci na stálicích (Batman, Daredevil, Avengers). 300 i Sin City se dostalo do rukou nadšených a vizuálně zdatných režisérů, zaslouženě se tedy proslavily - a spolupracující Frank Miller s nimi. Není divu, že mu pak stouplo sebevědomí a po vzoru frontmanů, kteří zakládají vlastní kapely, usedl na režisérskou sesli a dal vznik variaci na Sin City v novém univerzu a se jménem Spirit.

Podle obecného hodnocení pak nadšení bylo, filmařský um už příliš ne. Většina přitom zmiňuje hlavně to, že příběh je divný a že svět je divný a že to je vlastně všechno až příliš divné, přehnané a stává se absurdní parodií sebe sama. Ano, divné to je a místy tím pádem zábavné. Ale funguje to a to mi přijde hlavní. Tenhle bizarní svět, ve kterém se černoši oblékají do nacistických uniform a rozbíjejí hrdinům o hlavu záchodové mísy, překvapivě funguje a nikdy se nezvrhává do komediální směšnosti. V tom mi připomíná hru Sacrifice, ve které bylo sice tisíc a jedna prvků, které by se normálně daly považovat za groteskní, ale jelikož nebyly nijak konfrontovány s přízemější realitou a svět tak bylo konzistentní, k smíchu to nebylo a naopak šlo o velmi epickou a úchatnou zábavu.

Ano, na Spirit se člověk musí naladit. Musí přijmout jeho místy až přepálenou stylizovanost, kterou jistě mnozí označí za kýč. Ale když ho člověk přijme jaký je, bude se bavit a to přinejmenším tak, jako u Sin City. Grafické ztvárnění za ním totiž o nic nezaostává, ba naopak, je snad ještě víc dotažené a zajímavé. Navíc zde máme jednotný příběh, který tudíž přirozeně chytne intenzivněji, než roztroušené náměty z Rodriguezova snímku.

A pak tu máme herecký ansámbl. Gabriel Macht v roli hlavního hrdiny je přesný a sednoucí, tady tedy bez výhrad. Obdobně bych ohodnotil Sarah Paulson v roli jeho věrné souputnice. Eva Mendes je už trošku ošuntělá a jako zas tak dechberoucí mi nepřišla, ale budiž. Kdo však exceluje a zcela určitě si natáčení řádně vychutnává, je ústřední padoušské duo Samuel L. Jackson a Scarlett Johansson. Ti docela popustili uzdu a vyblbli se stejně tak, jako se vyblb Miller. A stejno- či podobnovlnně naladěný divák s nimi.

Žádné komentáře:

Okomentovat