neděle 23. října 2011

Event Horizon / Horizont události (1997)

Kvalitní film představující mrazivý sci-fi vesmír, atmosférou lehce připomínající herní a filmové série Doom a Alien, navíc s pár opravdu vydařenými a vypointovanými scénami. K dokonalosti mu pár kroků chybí, ale je to mezi sci-fi filmy 90. a 0. let velmi osvěžující kousek.

Většina názorů na tento film se stýká ve dvou tvrzeních. Za prvé, že si s tímto filmem vybral Anderson šťastnou chvilku a pak, že první dvě třetiny oplývají dobrou atmosférou, přičemž ta se pak trochu vytrácí v závěrečné části filmu, kde se režisér vrací do svých béčkových kolejí. S ani jedním z názorů nejde příliš polemizovat, neviděl bych je však jako tak významné a trochu je zmírnil.

Anderson se zde sice překonal, ale on v zásadě nikdy netočil úplně špatné filmy. Mortal Kombat sice vypadá lacině a na bojovku v něm nejsou skoro žádné bojové scény, ale znamenal průlom ve filmování počítačových her a je dnes tedy vcelku legendou. Resident Evil (tedy alespoň první dva díly) byly zase technicky vcelku nadprůměrnými zombie střílečkami. A v kinech jsou touto dobou Tři mušketýři, na něž jsou sice reakce vcelku rozporné, ale většinou ne úplně odsuzující.


Dále, závěrečná třetina filmu sice přináší prvky, které trochu berou vyznění tajemno a které celý mysteriózní sci-fi horor posouvají spíš do roviny "běžného" akčního filmu. K tomu bych dodal, že je to sice pravda, ale ne úplně. Kdybychom totiž vypustili např. scénu se "zdémonizovanou" postavou Sama Neilla na můstku, film by pak byl jaksi serióznější, ale o některé informace bychom přišli (tedy o ty, které podá Neill po hlášce, že "tam kam jdeme, nebudeme oči potřebovat"). Na druhou stranu ovšem scéna vůbec nemusela vyústit akcí a všeobecným ničením všeho, stačilo přece libovolně sehrát první interakce s přibližujícím se "peklem". Ty navrhnu o pár odstavců níž, nyní se podívejme právě na toto ústřední téma.

Tím je, ano, peklo. S peklem to máte ovšem těžké. Prakticky ve většině případů, kdy přijde v hollywoodském filmu k řeči, jedná se o nějakou variantu křesťanského filmu (ať už to je explicitní, či ne). Je vcelku jedno, jaký vztah k tomuto náboženství máte (resp. ne úplně, pobožná Amerika to bude samozřejmě hltat víc, než v zásadě sekulární Evropa), ale jde o to, že u křesťanského hororu musí vždy dojít na sáhodlouhé citáty z Bible, z církevní historie, na nějaké konspirační teorie, na symboly, modlitby... To znamená jednak na něco, co je velmi klišé a také velmi málo uvěřitelné a svou mantričností až únavné.

Tak přesně takhle Event Horizon vystavěn není. Mnohem více vám připomene herní sérii Doom (ostatně je situována na krapet podobné místo, tj. do odlehlého koutu sluneční soustavy). Peklo je zde jakousi neznámou entitou, je mnohem více podchycené fyzikálně, než nábožensky (tj. máme tu různé dimenze, čachry s časoprostorem apod.) a na jeho zplozence ani tak nezabírájí modlitby, jako olovo. Event Horizon je ještě tajemnější, než Doom. Peklo nezastupují žádní konkrétní démoni či monstra. Je to prostě tajemné místo, kdo ví kde, kdo ví jaké. Je mimo chápaní lidí. Jediné se o něm ví: je to bezbřehé zlo a chaos.

Celkově toto vyobrazení vesmíru jako mrazivého, neznámého a temného místa plného smrti a utrpení, je zajímavé a ve filmu (přinejmenším v době premiéry Event Horizonu) překvapivě málo běžné. Ostatně k "mrazivosti" celého univerza dost přispívá bizarní architektura vesmírných lodí, až pietní atmosféra a celkově vůbec ladění dost připomínající počátky vetřelčího univerza. Ostatně loď je prý inspirována katedrálami a nedivil bych se, kdyby grafičtí tvůrci neujížděli také na Gigerovi.

Samotné budování napětí je zdařilé. Nejde jen o atmosféru, o které jsem mluvil před chvílí, ale také o vcelku dlouhé a zručně natočené scény, které nejspíš jen tak z hlavy nedostanete. Příkladem za všechny zmíním pokus o sebevraždu posedlého člena posádky v dekompresní komoře. Dost přispívá také hudba, kterou si sice nejspíš nezapamatujete, ale při sledování filmu vás napadne, že do něj dobře sedí.

Nyní na chvili zpět k příběhu. Předpokládám, že čtenář film viděl, pokud ne a nechce si zkazit těch pár drobných zvratů, ať nečte dál. Film končí tedy tak, že postava Sama Neilla vyhodí do vzduchu zachranářskou loď a stane se plně mluvčím pekla. S Fishburnem se setká potom na můstku, nastaví vchod do černé díry (a tedy do pekla), pak dojde k akční scéně involvující další dekompresi, no, a nakonec Fishburne odpálí předěl mezi částmi lodě, přičemž se v boji s Neillem a svými nočními můrami obětuje, aby zachránil tři zbývající členy své posádky.

Pokud by chtěl být film vážnější, představoval bych si to nějak takto. Sam Neill řekne Fishburnovi, co má v úmyslu, ale na člena posádky za oknem střílet nebude, takže k žádné další dekompresi nedojde. Fishburne už chce na Neilla zaútočit, ale v tom se začne černá díra otevírat a on dostane další neurčité vize a v hlavě mu začnou znít hlasy bez určitých slov (zde mohli použít např. opět nějakou latinu pozpátku se zvukovým efektem, fantazii se meze nekladou :)). Fishburne pohlédne z okna a vidí formující se černou díru. Chce zachránit tedy alespoň svojí posádku (Neill mezitím kamsi zmizel) a stejně jako v běžné verzi jde odpálit pohonnou jednotku. Tam se mu znovu snaží zabránit Neill (stále v lidské podobě), tak jej zabije (tím je splněna jeho funkce, jako "triumfujícího bojovníka"). Pak však je mu zjeveno cosi (či kdosi - divák může váhat), co pro diváka zůstane tajemstvím, a co jej úplně odrovná. Vidí nesmyslnost jakéhokoliv odporu a zůstane jen stát tváří v tvář jádru, jako by bez duše. Zbytek jeho posádky se zatím uloží do hibernace, protože očekává, že je zachrání. To se ale nestane a celá loď padá do černé díry.

Žádné komentáře:

Okomentovat