neděle 18. září 2011

Matrix (1999) až Matrix Revolutions (2003)

Hlavní sci-fi poselství trochu logicky hapruje, ale co na tom: první díl je skvělým archetypálním příběhem o zrodu bojovníka, druhý a třetí jsou přehlídkou slabších i lepších akčních scén, všechny tři pak působí lehce kyberpunkově a těžce stylově. A hlavně... velkolepý nástup slow-motion.

Rýpaní do filmů kvůli fyzikální nebo historické přesnosti mi přijde většinou zcestné, neboť za prvé odvádí od toho, co mělo být hlavní, tj. filmový zážitek, ale také, uznejme, historie a fyzikální zákony jsou prostě nastaveny nudně, příběhy by však nudné být neměly. Logika je však jiná věc a to tím tuplem, pokud hapruje u filmu, který by se rád stavěl na odiv jako hlubokomyslné sci-fi kyberpunkového ražení.

Předložím zde jen pár nápadů a úvah, které zpochybňují, že by Matrix předkládal vůbec nějaké větší množství zajímavých myšlenek a že tedy pravděpodobně se jedná v prvé řadě o příběh mixující některá archetypální epická klišé (femme fatale, moudrý autoritativní iniciátor, vyvolený, osudový soupeř, vědma...), využívající tehdejší nepropálenosti kyberpunkové atmosféry mezi většinovými konzumenty blockbusterů a samozřejmě v prvé řadě o snímek, ve kterém byl ve velkém stylu do širokého užívání uveden "bullet-time" a ve kterém bylo kung-fu (či co to je) zas po dlouhé době víceméně cool. Řeč je o oněch třech filmech, jakékoliv ostatní související počiny (anime rázu zejména!) hrdě ignoruji.

První film, na tom se asi většina lidí shodne, je z trilogie nejlepší. Představil nejprovařenější šablonu o tom, jak prosťáček zjistí, že je vyvolený k velkým věcem, nejdřív překvapeně zkoumá celý širý nový svět, co se před ním otevírá, pak moc nevěří svým schopnostem, ale ostatní věří mu, takže si začne taky věřit, no a začne své schopnosti objevovat a samozřejmě přijde i k nějaké té osudové lásce. To tady bylo tisíckrát, ale ne v takovém stylu, proto ten (zasloužený) úspěch. Druhý díl (jak bývá zvykem) přinesl víc akce, mytologie světa se měla prohloubit (jak bývá také zvykem), ale stalo se tak dost chaoticky (opět zvyk). A třetí díl to celé nějak uzavřel, už se ale totálně odchýlil od stylu prvního dílu a vsadil spíš na burácení rotačních kulometů.A teď k samotné myšlence. Došlo k válce lidí a strojů (Skynete, co ty na to?!), no a lidi nenapadlo nic lepšího, než "vypálit nebe" (tj. sami si podělali životní podmínky). Stroje vymyslely to řešení, že zavřely lidi do kádí s umělou výživou a začaly jim simulovat virtuální realitu, díky čemuž je mohly udržovat svěží a čerstvé, zatímco z nich čerpaly energii. Když se samozřejmě lidé dozví, že je to takto, tak začnou masivní operaci, jejímž cílem je vytáhnout lidi z ideálního Matrixu do špinavého a zničeného světa, plus popř. zničit stroje.

A proč vlastně? Za prvé, lidé za to mohli, za druhé, to, co vymyslely stroje, je to nejlepší a nejsmírnější řešení, s jakým mohli přijít (a asi tisíckrát lepší, než, ehm, "vypálení oblohy"). Stroje stvořily perfektní symbiózu: mají energii, lidi to nic nestojí (!) a ještě jim byl vrácen jejich ráj s celým tím prosluněným létem, tučnými steaky a koktejly Bílý medvěd. Proč to nepřijmout? Proč nežít v něčem tak ideálním? Co je na takovém světě špatně a kde berou "hrdinové" právo jej normálním lidem brát (a popř. u toho ještě zabíjet prosté policisty)?

Jediný možný argument by byl ten, že někteří lidé cítí jakousi "nedokonalost iluze" a mají matný pocit jakési snovosti a nereálnosti toho, co se zdá být realitou. Ale pak se nabízí hned dvě otázky: za prvé, je tento pocit opravdu tak silný, významný a nepřekonatelný, že je lepší jít do zničeného světa a jíst pouze vločky? A za druhé, když tento pocit má očividně mizivá část populace, dává jí to právo kvůli tomu zničit životy šťastných miliard plus ještě oslabit a zničit stroje, které v zásadě za nic nemůžou a snažily se akorát něco rozumně řešit? Je argument "pravda je jiná a lidé by o ni neměli být ochuzeni, ať už je jakákoliv" správný?

Ale hlavně, i kdyby se toto obhájilo, vše padá s následující námitkou. A to sice: jak si můžou být lidé jisti, že poté, co se odpojili v Matrixu, v něm už nejsou? Když spí, tak jsou v Matrixu, když halucinují, tak jsou v Matrixu, ale když si najednou vezmou správnou pilulku, projdou procedurou, pak je to spláchne... tak jsou si náhle perfektně jisti, že už v něm nejsou. Uvažte toto: stroje jsou velmi důmyslné. Jsou tak důmyslné, že zrekonstruovaly prakticky z ničeho celý lidský svět. Mají také dost výpočetní kapacity pro jeho provozování do nejmenších detailů.Nebylo by z jejich strany geniálně prosté a přitom naprosto perfektně chránící proti jakýmkoliv únikům, kdyby vytvořily nad simulací světa ještě simulaci zničeného světa, sehrát na lidi důmyslné divadlo, dát jim falešný pocit úniku a výhry, a přitom pořád mít své baterky? A nebylo by dokonce trestuhodným zanedbáním, kdyby to tak neudělaly? To opravdu netušily, že se o to někdo pokusí? A když se o to někdo začal pokoušet, proč to neudělat?

Mohly by těch sfér udělat třeba padesát, nebo milión. Cítili by lidé pořád, že jsou ještě v Matrixu, protože "něco neštymuje"? Dokázali by obelstít všech těch sto pater nad sebou a udělat jednoduchý skok univerzálně z Matrixu pryč? A co kdyby pak, v reálném světě se cítili prostě jen divně, nemysleli by si zas, že jsou zpět v Matrixu? Mimochodem, jak se pozná, že je nějaký svět ten "reálný", vždyť jediné co máme v Matrixu, jsou počitky, stejně tak, v reálném světě máme také jen počitky? Nikdo by se z tak vrstevnatého Matrixu nemohl dostat. A vposled, jak ví stroje, že nejsou v Matrixu? Že je celá ta věc s vypálením oblohy kyd a lidé jejich rozvinuté inteligenci podstrčili tento klam, ve kterém si můžou hrát na otročení lidí, aby se přestaly bouřit?Přechod od jakés takés smysluplnosti v teoretických dialozích je dost markantní: první díl měl smysl, uváděl do světa, občas rozváděl i zajímavější myšlenky apod. Druhý a třetí díl už číší až křečovitou snahou stále působit filosoficky plus vybudovávat promakanou strukturu mýtu a vesmíru. Všichni ti Strojvůdcové, Serafové, Architekti... se před vámi míhají bez větší důležitosti, jsou jak nesmyslné postavičky z adventury, se kterými musí hlavní hrdina hodit řeč, musí se tvářit strašně zásadně, ale pak už se ani neobjevit.

Merovejec: Program Matrixu se
speciálním určením trollit.
Paradox ošuntělé báby s velkou moudrostí (Vědma) vyšel v prvním díle, tak ho ve druhém posunuli ad absurdum. Vědma se cpe ještě víc bonbóny, neustále je nabízí Neovi, a mele přitom nesmysly, tmářsky zahalené do hádankovitosti. Největším wtf momentem je pak návštěva u Merovejce, který plká naprosté banality o, ehm, kauzalitě, přičemž celá scéna nemá žádný smysl, poselství, vůbec nic... a Neo s Trinity se tváří, jako by jim právě sděloval něco strašně zásadního. Plus třetí díl Matrixu docela slušně vykrádá druhý díl Duny (Spasitel Duny). Jen uvažte: hlavní hrdina, nazývaný také Vyvolený, oslepne. Pak zemře jeho životní láska, pak porazí svého soupeře a sám umře.

Ale co na tom všem. První díl je skvělým archetypálním příběhem o zrodu bojovníka. Druhý a třetí jsou přehlídkou slabších i lepších akčních scén, to vše s vyvedenými efekty. A všechny tři působí lehce kyberpunkově a těžce stylově.

Žádné komentáře:

Okomentovat